Branický most, mezi veřejností známý spíše jako Most inteligence, je železniční most s chodníkem pro pěší v jižní části Prahy. Původně byl plánován jako dvojkolejný, tudíž nejdelší železniční dvoukolejný most mezi mosty Praha i v Evropě z železobetonu s délkou 910 metrů. Nakonec byl schválen pouze jako jednokolejný, neboť navazující tunel nad Malou Chuchlí nebyl dostatečně pevný. Josef Kubler již roku 1920 předložil Pražské nádražní komisi první návrhy, ovšem ani Janu Baštovi v roce 1923 se nepodařilo návrh dostatečně podpořit, aby stavba započala. Roku 1949 se však náhle situace změnila.
Téma nemorálnosti v období stavby
Ti, kteří se měli starat o rozvoj národa, se starali o rozvoj železnice, a ti, kteří se měli starat o rozvoj železnice, se starali o rozvoj národa. Celková koncepce stavby Branického mostu nebyla dokončena, ovšem náhlá potřeba rozšířit mosty Praha byla překvapující. Výstavba zcela paradoxně zaměstnala řadu právníků, lékařů, filosofů a dalších vzdělanců, což v dnešní době považujeme za odraz nemorálnosti režimu, ve kterém stavba vznikla. Již stojící mosty Praha se jistě otřásly v základech, když byli v 50. letech donuceni dnešní chlouby národa do dělnických profesí nastoupit.
