Žít zdravě znamená počínat si tak, abychom co nejmíň škodili našemu tělu. Znamená to teda to, co už většinou víme. Máme se zdravě stravovat, konzumovat hodně vitamínů, vlákniny a prospěšných minerálů a omezovat škodlivé tuky. Máme co nejvíc sázet na bio potraviny a co nejmíň jíst něčeho práškovaného nebo jinak chemicky postřikovaného a uměle hnojeného. Nemáme se přejídat, máme jíst pravidelně a přiměřeně energetickému výdeji.
Ale zdravý životní styl se netýká jenom jídla. Taky se máme přiměřeně pohybovat, aby se utužily naše svaly a zlepšila se naše kondice. Máme míň sedět a víc sportovat, nemáme se zbytečně válet nebo vozit v autě, když se dá bez toho obejít. A nemáme se ani zbytečně a moc stresovat.
Víme to všichni. Ale často nedbáme a hřešíme. Třeba proto, že jsou nezdravé potraviny levnější, třeba kvůli tomu, že jsme prostě líní. A i stres je náš běžný průvodce životem, nervujeme se klidně všude, kam jenom vstoupíme.
Víme, co upevňuje naše zdraví, které máme jenom jedno, ale mnohdy to ignorujeme. Je nám to třeba jedno, nebo doufáme, že se pro jednou přece nic nestane. A jedno prohřešení proti našemu zdraví nám taky většinou neuškodí. Ale my nehřešíme jednou. Pořád děláme chyby a tím si kopeme svůj hrob. Pomalu, nenápadně, ale přesto.
Žijeme nezdravě, dokud nám tělo slouží tak, jak má. Smiřujeme se s potížemi, které se postupně objevují, třeba s tím, že už to prostě lepší nebude, že zkrátka stárneme a opotřebováváme se. Až už je potom jednoho dne opravdu zle. Jednoho dne už to nejde dál, přijde problém, který už se nedá snášet. A až pak vyrazíme k doktorovi a naslibujeme mu klidně i hory doly. Jen když nám dá nějaké prášky.
A pak se z toho oklepeme a žijeme nezdravě dál. A hazardujeme tak se svým zdravím i životem. S tím, že na něco stejně umřít musíme. A to musíme. Ale určitě ne zbytečně brzy.
